Prostředí

Nalézáme se v téměř klasické hospodě se staromódními televizory, velkým barem, výzdobou tvořenou převážně z různých šálů a dresů fanoušků apod. Nic, co bychom nečekali. Skromné a jednoduché prostředí, které neurazí - svádělo by mě říct. Ano, je to celé trochu podezřelé, když kousek od našeho stolu sedí pouze jeden muž, který do sebe líně bryndá pivo a čte si u toho včerejší noviny, ale nebudu dělat předčasné závěry, říkám si. Má to jistý potenciál a vlastně to není zle udělaná hospoda. Je sice trochu staromódní a žádala by si jisté změny, nebo renovace, zejména pořízení plazmových televizorů, ale což. Já bych i přes určité nedostatky hodnotil průměrem, a to tři z pěti hvězdiček.

Menu

Špinavý, politý, nevkusný, škaredý, zažloutlý, hanebně odporný kus hadru, se kterým bych nevytřel podlahu na hlavním vlakovém nádraží po potyčce dvou bezejmenných bezdomovců. Tohle je to suverénně nejhorší, co se mi dostalo za poslední rok do ruky. Neřekl bych to, kdyby to tak nebylo. Laciné zpracování by mi ani tak nevadilo, ale to, že tento "žloutenkový" (ano, tak jsem to interně nazval) lístek, tvářící se jako menu, může sloužit a být užíván i v takovém stavu mě velmi pohoršilo a vyvolalo dávící reflex, který jsem naštěstí potlačil a na naléhání kolegy se pokusil si něco vybrat... Jídel je tu opravdu velmi hodně (což je samo o sobě varováním) ale nic, co byste jinde nedostali. Ceny jsou v normě, nebo lehce nad ní. Je tu italská, česká, rádoby americká a mnoho dalších variací smíchaných dohromady, ale spíš to všechno vypadá jako porevoluční blafárna, což nemá s hokejovým blafákem bohužel (nebo bohudík) nic společného.

Obsluha

Slečna, nebo snad paní, která mě měla (k její smůle) dnes na obtíž, si po nejméně deseti minutách uvědomila, že zřejmě jen tak neodejdu, a tak se rozhodla „prubnout", co má naše návštěva znamenat a přinesla mi ono nechvalně známé menu. K její smůle musela ještě přinést pivo, a pak posléze i jídlo. Nemůžu říct, že by svou práci nakonec neodvedla, ale myslíte si, že je to všechno, co od obsluhy skutečně očekáváme, že prostě jenom odvede svojí práci? To je snad samozřejmost... Ale nakonec, když se stalo "malé" nedopatření s mým jídlem, byla ochotná, vše vyřešila a posléze se omluvila, což cením a cením to přesně na jednu hvězdičku.

Jídlo

Když jsem si otevřel menu, tak mi došlo, že jídlo tu zřejmě nebude nejsilnější stránkou, tak jsem si dal: Desetistupňový Staropramen za 27 Kč a k jídlu (abych moc neriskoval) obalované olomoucké syrečky jakožto proklamovanou menu specialitu k pivu, které stály i s chlebem okolo sedmdesáti, nebo osmdesáti korun. Tedy jídlo, o kterém jsem se bláhově domníval, že svede bezproblémově připravit i student prvního ročníku kuchařského učiliště v Horních Kotěhůlkách.

K pivu... Nemám v podstatě co říct. Norma, ale nebývá zvykem, že s tímto kolegou vypijeme pouze dvě piva, což se zde povedlo, jestli to bylo jeho kvalitou, se lze pouze dohadovat, ale nadšení jsme rozhodně nebyli. Mě osobně už přešla chuť, když jsem na něj musel téměř čtvrt hodiny čekat.

Ilustrační foto

Co měl kolega, laskavě vynechám, ale předem avizuji, že nic, co by dokázalo změnit můj verdikt k lepšímu, to rozhodně nebylo.Když jsem si objednával obalované olomoucké tvarůžky, tak jsem si představoval, že dostanu dobré a poctivé hospodské tvarůžky, jak se sluší a patří. Co jsem dostal? Já hlupák jsem si objednal v restauraci něco, co si můžu koupit v nedalekém Tescu za méně než polovinu. Polotovar. Jak mám, k čertu, hodnotit polotovar, když ho nemůžu ani považovat za plnohodnotné jídlo?! Čtyři kupovaná kolečka s velkou vrstvou strouhanky? Taky to znáte? Taky jste udělali tu chybu, že jste si to někdy koupili, když se vám nechtělo vařit? Za prvé se z toho nemáte šanci najíst, protože je to samá strouhanka a za druhé je to odporné a velmi často i páchnoucí po přepáleném tuku. Ano, tuto odpornou věc mi donesli jakožto výtvor místního kuchaře. To ale bohužel nebyl konec této pohádky, když jsem to rozpůlil, tak mi bylo cosi divného na tomto kolečku, tvořeném z 50 % strouhankou. Ptáte se co? Nic z něj nevyteklo, což jsem očekával, a když jsem do toho dloubnul prstem, tak jsem posléze zjistil tu úžasnou věc, že je to úplně, ale úplně studené! Takže jsem to vrátil a počkal, až to místní umělec ohřeje v mikrovlnce, nebo co s tím vlastně dělal... V normálním civilizovaném světě byste za něco takového neplatili, ale to byste nesměli být v suverénním Česku. Jídlo hodnotím jednou hvězdičkou, snad jenom za to, že kuchař neměl dovolenou a byl tam...

Toalety

Po této eskapádě mě přešla chuť a jediné, co jsem ještě potřeboval vidět, byly toalety, které avizovaly, že jsou určeny pouze pro hosty restaurace, jinak si prý účtují jakýsi poplatek, jehož cenu si již nepamatuji, ale připadala mi nesmyslně vysoká... Snad jedině, že by jejich kvalita odpovídala ceně, což nemůžu potvrdit.

Jo..., tak tady se minimálně na deset let zastavil čas a do údržby se neinvestovala evidentně ani jediná koruna. Nebyl to pěkný pohled a byl jsem i na veřejných záchodech v metru a dokonce i na nádraží a ani na jednom z těchto míst to horší nebylo. Prostory jsou velmi malé a velmi málo funkční a co navíc - jsou špinavé! Papíry po zemi, špína a zápach! Humus bych urazil, kdybych ho spojoval s těmito prostory... Jediná hvězdička je za vůbec existenci WC v tomto podniku.

Celkové hodnocení

Místo, kde by mohl být slušný sportovní bar. Dobrá strategická poloha, zajímavý prostor, zajímavý nápad a zajímavý název podniku, ale nic tomu neodpovídá. Zde se zastavil čas patrně v roce 1998 (nebo ještě dříve), to je jediná spojitost s Naganem. Síň slávy českých hokejistů je stejně zaprášená jako tento lokál. Můžu doporučit pouze lidem, kteří jsou zhýčkaní kvalitními restauracemi a chtěli by si zase na chvíli zažít, jaká byla kvalita služeb před rokem devadesát a krátce po něm. Byl to účel? To nevím... Ale rozhodně si nemyslím, že by český sportovní fanoušek musel být takový humusák, aby sem rád přišel a cítil se tu komfortně. Kdyby tu stálo pivo dvacet, nebo ještě méně korun a na jídelním lístku by byl pouze utopenec a klobása, tak by vše bylo nejspíš v relativním pořádku a ve výsledku lepší, než to, o co se místní provozovatelé pokouší. Neriskoval bych další návštěvu ani omylem.

Jsem rád, že naši hokejisté nezažili takový debakl v Naganu (v tom japonském) jako já v tom pražském. Jedna hvězdička v konečném hodnocení je toho důkazem...

Radek Buben