Když italský šéfkuchař s vařením začínal, orientoval se na poctivou domácí kuchyni své babičky, která mu věnovala mnoho rodinných receptů. Emanuel sází na jednoduchá jídla a využití čerstvých sezonních surovin, z nichž umí připravit hotové zázraky. Suroviny považuje za základ pokrmu. O kvalitě jídla se rozhoduje už v prodejně. Základem je vždy nákup a výběr. Žádné komplikované recepty. V jednoduchosti je krása a vaření je radost.

Pane Ridi, v čem se vaše cooking show liší od podobných formátů na televizní obrazovce?
Jak už z názvu pořadu S Italem v kuchyni vyplývá, zaměřuji se na italskou kuchyni a vše, co k italskému vaření patří, přizpůsobíme  ale českým podmínkám. Především by měl být můj pořad zábavnější a nezapomínat na to, že vaření a povídání u stolu patří k těm nejpříjemnějším stránkám života.  

Chystají se k vám do pořadu další hosté? Měli by přijít.  Nebudou se mnou vždycky vařit, nebudou to vždycky celebrity, budou ale komentovat, ptát se a vyprávět. Mají co.  

Jaké italské jídlo máte sám nejradši?
Špagety s mořskými plody, když to řeknu takhle počesku.

 

A co jste si oblíbil nejvíc z české kuchyně?
Pečenou kachnu se zelím a karlovarský knedlík.  

V tom se s vámi jistě hodně našinců shodne... Pocházíte z Elby, jaké jídlo se jí nejčastěji na tomto krásném středomořském ostrově?
Oblíbená je rybí polévka, dost podobná francouzské bujabéze. Je hustá, obsahuje hodně druhů ryb a jsou v ní i mořské plody. Na Elbě žije hodně divočáků, takže místní specialitou je příprava masa z nich. Vepřové, i když z divoké, je blízké české kuchyni. Navíc máme sezonu divočiny, takže by se spojnice obou kuchyní určitě našla.  Určitě se ve svém pořadu chystám i na nějaké jídlo z divočáka.  

Prý jste začínal vařit z babiččiny kuchařky, která je plná receptů z Elby. Používáte něco i ve své show?
Ano, to je pravda. Chtěl bych diváky seznámit s nějakou tradiční úpravou těstovin a klasickými italskými omáčkami, jaké se dělaly u nás doma.  

Žijete v Praze patnáct let především proto, že tady máte ženu a rodinu, nebo se vám tady líbí natolik, že jste si Čechy zamiloval?
Samozřejmě hlavně kvůli manželce. Máme restauraci, dítě, je to můj druhý domov. Je mi šestatřicet, jsme spolu sedmnáct let, to je celý dospělý život. Některé věci jsou tady jednodušší, je tady méně byrokracie než v Itálii. Chybí mi ale moře, popovídání s lidmi, italské suroviny a určitá pečlivost při jejich prodeji. I z toho důvodu jsem si vedle restaurace otevřel obchod s italskými surovinami.  

Máte  vlastní restauraci v Praze 6. Jaká je vaše místní specialita?
Říkám tomu okno. Jsou to takové malé rybí předkrmy ve tvaru okna. Ryby jsou naše specialita, není to pizzerie, ale spíš tradiční italská restaurace.  

Znáte pana Pohlreicha, díváte se na jeho pořad?
Znám. A jsem velmi rád, že existuje takový pořad, to bylo moc potřeba.  

Co považujete za největší handicap českých restaurací? Řeknu to jednou větou: Zdejší majitelé myslí víc na byznys než na kvalitu. Proto je Pohlreichův pořad tak přínosný. Nejdříve to není vidět, pak se ale začne kvůli zisku šetřit na surovinách, a to je začátek konce. Rád bych také přispěl ke kvalitnějšímu, v tomto případě domácímu vaření z čerstvých surovin, které je chutné a zdravé, ale nezabere rodině veškerý čas. Lepší je pak jíst a povídat si u toho ...

(AS, zdroj Prima TV)