Bylo by myslím fér zmínit, že šampaňská vína si drží svou popularitu z dob již dávno minulých a od vzniku prvního domu, ve městě korunovace francouzských králů, Remeši, uplynulo již více než 275 let. Tím snad úplně prvním domem bylo vinařství Doma Thierryho Ruinarta, který byl shodou okolností přítelem již zmiňovaného Doma Pérignona. Začala se psát historie vína , které opětovně kvasí přímo v lahvích a věhlas produktů z této nejseverněji položené vinařské oblasti Francie začal krátce na to strmě stoupat.

O tom, že se jedná o unikátní víno svou charakteristikou, stylem výroby i jeho popularitou, není žádných pochybností a jeho oblíbenost se opětovně vrací, díky Bohu, i do našich zemí. Otázkou zůstává, do jaké míry se jedná o jedinečnost vín v lahvích obsažených, kterou dokáže rozpoznat i jen občasný konzument sektů a do jaké míry jsou koneční spotřebitelé a obdivovatelé, ovlivněni „trendovostí" značek, či marketinkem jednotlivých výrobců. Je patrné, že právě u šampaňských, se jedná o geniální spojení vína jako produktu a brandu. Právě značku mnohdy konzumují, tak jak tomu u luxusních produktů běžně bývá, obdivovatelé těchto šumivých vín s větší pečlivostí, než víno samotné. Od obsahu lahví se totiž automaticky očekává, že bude báječný a že nadchne. Za daleko důležitější ovšem z jejich pohledu považuji naplnění vlastní společenské ambice ve spojení s konzumací šampaňského. Toto se potvrzuje na takových produktech, jako je např. Cristal z dílny Louise Roederera, jenž se „objevil" v několika raperských videoklipech a celé Spojené státy byly rázem vzhůru nohama a z tohoto, již tak příběhem dostatečně opečovaného vína, se rázem stalo nedostatkové a tím pádem neúměrně předražované, zboží. Velmi podobně, i když ne až v takovém měřítku, se to děje vždy krátce po premiéře posledního biáku s příběhem agenta ve službách Jejího Veličenstva. Buď zmizí z trhu staré ročníky Dom Pérignon, nebo tak jako v posledním případě Bollinger Grande Année, i když z této lahve si paradoxně ani neusrkl. Takový výsledek není pozitivní ani pro nás, jako koncové konzumenty, ale ani pro výrobce samotné, neboť hodnotu jejich jména to devalvuje. Mnozí výrobci a distributoři věnují péči o značku tolik prostředků a invence, že si to mnohdy nezadá s péčí vinařů o jejich vinice a následnou výrobu vín.

Obecně by se snad dalo říci, že výrobci v Champagne se rozdělují na, objemem své produkce, malé, kteří se mnohdy soustředí především na víno samotné a jsou ponejvíce v hledáčku sommeliérů a opravdových znalců vín a výrobce velkých objemů, kteří sázejí na geniální a mnohdy luxusní marketing ve snaze vytvořit maximální povědomí o značce, poněvadž to, že víno ze Champagne je jednouše dobré, to se rozumí samo sebou. Právě u standardních, základních vín a to i přesto, že každý z výrobců sází na svůj osobitý styl, se rozdíly v charakteru vína ovšem smazávají na minimum, které běžný konzument, například při slepé degustaci, kdy nezná obsah sklenky, nemá téměř šanci rozpoznat. Daleko větší rozdíly jsou patrné u vín ročníkových, či u tzv. Grand Cuvée, tedy toho nejlepšího, co může každý jeden výrobce nabídnout. Tam se již zásadně projevuje nejen umění přípravy směsi tichých vín míšených před plněním do lahví pro druhotné kvašení, ale také stáří, kdy si poleží láhev v některých případech i 10, či více let v tmavých, chladných a především konstantně vlhkých štolách, které u některých výrobců čítají i desítky kilometrů podzemního labyrintu.

Se zvyšující se spotřebou, respektive poptávkou po těchto sektech, vyvstává otázka, kterým směrem se bude vyvíjet budoucnost regionu a jeho nebesky dobrých produktů. Již teď existuje pro velké domy přirozená selekce trhů a limitace exportních kvót. Nicméně i přes to všechno Champagne nestačí celosvětovou poptávku plnohodnotně uspokojovat. Nelze snad předpokládat, že by se zvyšovala výtěžnost z keře, či z hektaru vinic a tak se tedy nabízí dvě nejpravděpodobnější alternativy. Tou jednou, která se proslýchá, je rozšíření dosud přesně vymezeného a zákonem definovaného území, ze kterého smějí být používány hrozny pro výrobu Champagne. Zde hrozí riziko jakostního posunu k horšímu, neboť toto území je vymezeno především díky jedinečnému podloží, které má na vinnou révu tak blahodárný dopad. Tou druhou cestou, jak eliminovat převis poptávky, je zvýšení prodejních cen. Osobně jsem přesvědčen, že pokud se tak stane, bude to záležitost především velkých producentů a v konečném důsledku by se mohlo zvětšit cenové rozpětí vín ze Champagne. Ve výsledku by mohl být větší důvod i pro milovníky velkých značek, seznamovat se s malovýrobci, kteří produkují pod 60 tisíc lahví ročně a u kterých lze nacházet ve vínech neuvěřitelné nuance.

A nezapomeňte, že šampaňské víno již dávno není jen Silvestrovským doplňkem. Je čím dál více lidí po celém světě, kteří si ho neodmyslitelně zařadili do svých stravovacích návyků a protože se nejedná o levnou záležitost, pak právě u vín ze Champagne platí dvojnásob rčení: „Pijte méně, ale lépe!"

Na vaše zdraví, Václav Vojíř

Autor je majitelem vyhlášeného Bugsy´s baru

Zajímavosti ze Champagne:

- To, co je pro pěstování vína v Champagne specifické a také to bylo inspirací pro pojmenování této přesně vymezené a definované lokality (z latinského Campanian), je souvislé křídové podloží, které je svým složením unikátní. Zajišťuje konstantní zásobování révy vodou.

- Vína ze Champagne se vyrábí výhradně ze tří odrůd, či případně z některých z nich, z čehož jsou dvě odrůdy modré. Zpracovává se pouze šťáva, která nesmí přijít dlouhodobě do kontaktu s rozbitou slupkou, aby barviva nepronikla do vinného moštu. To je jeden z důvodů, proč platí dodnes při sklizni bez výhrady ruční sběr hroznů.

- Pro definování toho, co je šampaňské víno lze použít větu: „Každé šampaňské je sektem, ale na každý sekt může být šampaňským!"

- Jedná se o jedinou lokalitu , kde je povoleno k přípravě růžového vína přistoupit k takzvanému scelování, tj. míšení již hotového bílého a červeného vína, po kterém teprve následuje druhotné kvašení v lahvi.

- Kvasinky a malé množství cukru se přidávají do vína, aby se poté naplnila tato směs do lahví, uzavřela korunkovým uzávěrem a na několik let uložila ke zdánlivému spánku do dlouhých štol vytesaných ve vápencovém podloží. V lahvích probíhá z pohledu kvasinek sebezáhubný proces, kdy pojídají cukr a transformují ho na alkohol (množství alc. ve víně se zvýší o cca 1%) a oxid uhličitý, který v uzavřeném prostředí dokonale prosycuje víno. Tlak, který v takové lahvi vzniká je větší, než v pneumatice běžného nákladního vozu.

- Mrtvé kvasinky zůstávají v lahvích s prosyceným vínem mnohdy po několik let a mají zásadní vliv na výslednou chuť. Tomuto procesu se říká autolíza.

- Před samotnou expedicí lahví se kvasinky spolu s ostatními kaly setřásají směrem k hrdlu (dříve, a dodnes u malých producentů, ručně) a odstřelují.

- Ti, kteří se vyznají, vyhledávají lahve Magnum (1,5litru). Údajně v této velikosti lahve vyzrávají vína k nejlepší chuti.

- Jednotlivé velikosti lahví od třílitrové nesou jména apoštolů. (Jeroboam, Balthazar, Salmanazar, Methusalem, Nabuchodonosor...).

- Standardně bývaly největší lahve o objemu 15 litrů, ale objevily se i takové výjimečnosti, jako např. láhev o objemu 30 litrů. S ohledem na potřebnou, tlaku odolnou tloušťku skla, nikomu nepřeji rozlévání z takové lahve do šampaňských sklenic. Rozhodně to není nic pro ploténkáře...

- Restauratéři v Champagne nepoužívají pro mytí sektových sklenic myčky na nádobí. Oplachový prostředek zanechává uvnitř sklenky tenký film, na kterém nedokáže ulpět oxid uhličitý přítomný ve víně a jeho viditelné perlení je nedostatečné.

- Tvar a velikost skleniček podléhá módním vlivům a zatímco před několika dekádami byly oblíbené sklenky ve tvaru misky, aby se později zužovali do úzkých vysokých fléten, dnes jsou nejčastěji používané sklenky tulipánovitého tvaru o větším objemu. Nejdále došel výrobce prestižního Dom Pérignon, který na letošní rok připravil kolekci sklenek o objemu 60cl (bezmála objem lahve), které jsou svým tvarem velmi podobné sklenkám na vína z oblasti Bordeaux.

- Jahody podávané k šampaňskému jsou i přes veškerou kritiku sommeliérů od dob Pretty Woman neustále v kurzu. Nicméně nelze než souhlasit s kritikou, neboť chuť jahod se s tímto vínem nijak neslučuje.

- Šampaňské má tu výhodu, že ho lze konzumovat již od ranních hodin, aniž byste se dopustili společenského faux pas . Je se o ideální nápoj pro „refresh".

(AS)