Ale ne, v době, kdy jsem tvořil své první krůčky na půdě barmanského řemesla, nebylo mé psýché zdaleka tolik rozvinuto, abych dokázal plně pochopit smysl tohoto výňatku z "české filozofie". A možná právě proto bylo pro mě zamilování se do oboru barmanství o to  intenzivnější, hlubší a čistší, bez sebemenší vypočítavosti. Souhra namražených skleniček elegantních tvarů, různé druhy surovin míchajících se navzájem, které jsem neznal ani v jejich čisté podobě, dlouhé spirály z citrusových kůr (spolu s banány tvořily citrusy tehdy kompletní sortiment státního podniku Ovoce-Zelenina), třpytivých tumblerů z nerezavějícího kovu a konečně zvuk vymraženého ledu, který v šejkru nešustil, ale "zvonil", mě uchvátil natolik, že jsem teprve v tu chvíli pochopil, co bude můj další život naplňovat. 
 
A právě tento moment je, myslím, první důležitý v profesním vývoji. Je jisté, že mladý člověk není schopen se po ukončení základní školy plnohodnotně rozhodnout o svém dalším poslání. Většinou rodiče poradí, nasměrují, někdy pomůže náhoda a shoda okolností, ale ve chvíli, kdy si člověk sám bez cizí pomoci uvědomí, že toto chce, že právě toto ho oslovilo, je na nejlepší cestě uspět. Zároveň se to dá svým způsobem považovat za pořádný kus štěstí, protože ne každý k takovému momentu dospěje.


Po tomto zásadním rozhodnutí a po několika letech přišel mezník číslo dvě - zahraniční praxe. S vědomím, že nastala doba, kdy už mohu, jsem se chopil bez velkého rozmýšlení první příležitosti a vycestoval za hranice. U nás se dobří barmani dali počítat v řádu desítek a koktajlových barů bylo přesně tolik, kolik bylo luxusních hotelů, a tudíž byly většinou pro zahraniční klientelu. Cítil jsem tehdy instinktivně, že by mé rozhodnutí mohlo být správné.   To, co následovalo, byl šok. Portfolio, které mi bylo za barovým pultem představeno, jsem znal asi z jedné desetiny. Množství dochucovadel, sirupů, šťáv, ovoce atd., to byl svět, o kterém se mi ani nezdálo, a cítil jsem naléhavou potřebu všechny tyto věci si co nejrychleji osvojit. Hned první večer barového provozu jsem ale dostal krutou sprchu v podobě jazykové nepřipravenosti. Má školní jazyková vybavenost zdaleka nestačila a bariéra mezi mnou a hosty nabyla neobvyklých rozměrů. Přišly samozřejmě i chvíle, kdy jsem si říkal, co tu vlastně dělám, ale žízeň po informacích byla silnější. 


Foto/ Václav Vojíř  

Nakonec se z původních několika plánovaných měsíců staly téměř dva roky, které mi byly obrovským přínosem. Dnes vím, že práce v zahraničí je obrovskou devizou, a proto ji mohu všem vřele doporučit.

Zvažoval jsem situaci, kdy za námi přijde někdo z našich zaměstnanců a poví: "Chci jet na půl roku ven!" - Má mé požehnání. Barman potřebuje vzdělání pro své řemeslo. Nevidím v práci za barem nějaký umělecký výkon, je to dobré řemeslo. Práce v zahraničí je nejen přínosem jazykovým, ale i profesním v poznání škály surovin, i když u nás se též mnohé změnilo k lepšímu jak v systémech barové práce, tak v poznání jiné kultury lidí, zvyklostí, ale hlavní přínos spočívá v nepřeberném množství inspirativních momentů, kterými je tržní hospodářství přesyceno a které u nás chybí. 

Možnost navštěvovat spoustu gastronomických provozů, kde kvalita byla samozřejmostí, mě nenechávala klidným a logicky se rodila vtíravá myšlenka - proč nemáme v Čechách koktejlový bar?  

Václav Vojíř, Bugsy´s Bar  

(AS)