Plný očekávání přijíždím z hotelu klimatizovaným autobusem do přístavu v Miami na Floridě, kde kotví pět výletních zaoceánských lodí. Pozorně si prohlížím jednu za druhou a hledám loď se jménem Triumph společnosti Carnival Cruise Line, na kterou se nalodím na 8 měsíců v pozici restaurační číšník. Po výstupu z autobusu mě pohltí teplo v Miami. V Čechách je lyžařská sezóna v plném proudu. Procházím pečlivou přístavní policejní prohlídkou. Jdu pár kroků a objeví se příď lodi Triumph v plné kráse, společně s kapitánským můstkem. Nádhera. Už jen pár metrů a jsem na lodi. Copak mě tam asi čeká?

Vcházím do lodi, opět kontrola od ochranky a jsem směrován na vyřizování papírových záležitostí do prostorů pro posádku. Vyplňuji formuláře, potkávám první Čechy a Slováky, odebírají mě pas, dostavám identifikační kartu, která slouží i jako klíč od pokoje a jdu se ubytovat. Pokud čekáte apartmán, tak jste na omylu. Musíte se spokojit s opravdu malým kouskem soukromí, které ještě obýváte s někým ze všech koutů světa. Kolegu na pokoji tipuji na Inda, podle fotek a doplňků u postele, a za pár hodin mám pravdu. Když ke dvěma postelím nad sebou, klimatizaci, malému umyvadlu, skříni, stolku u zdi, televizi a telefonu přidáte toaletu se sprchou, kterou používají i dva kolegové se sousedního pokoje, tak to docela stačí na osm měsíců pobytu. Kdo čeká na okno a čerstvý vzduch, tak ho opět zklamu. Mám pokoj u trupu lodi a při usínání poslouchám uklidňující šplouchání mořských vln.

Zpět ale k mému prvnímu dni. Hlad dává o sobě vědět, mířím do jídelny posádky a výběr z čerstvé zeleniny a ovoce, studeného a teplého bufetu a dezertů je velký. Každý z posádky si tady povídá ve svém rodném jazyce, a když je plno, tak o nějakém klidu při jídle se nemohu zmínit. Vše je opět umocněno minimálním prostorem, jsme přeci mezi posádkou. Sedím v restauraci pro zaměstnance, poslouchám uvítání na lodi, seznamuji se s bezpečnostními předpisy a vyrážím ve skupině na poznání bludiště hotelu na vodě o 13 patrech, dlouhého něco kolem 200 metrů, které pojme 2500 hostů a 1100 členů posádky. Ještě dostávám restaurační uniformu. Jelikož mám ještě chvilku čas, tak jdu do jídelny, kde potkávám Čechy a Slováky a ptám se na informace ohledně práce a života na lodi.

Po příchodu na pokoj se seznamuji s kuchařem z Indie, který za týden končí kontrakt. Zkouším sprchu, oblékám večerní uniformu, která padne, jak ušitá na míru, a je nejvyšší čas se jít představit novému šéfovi. Po setkání začínám v restauraci obsluhovat zaměstnance společnosti a o obsluze hostů v restauraci si mohu zatím nechat zdát. Každý většinou začíná, jak se říká -  od píky, a to platí i tady na oceáně. Seznamuji se s kolegy - číšníky opět z celého světa a jdeme připravovat restauraci pro zaměstnance z lodi . Doktoři, zdravotní sestry, kadeřnice, prodavačky, fotografové, ochranka, tanečníci a tanečnice, zpěváci, muzikanti, hlídači dětí, masérky, instruktoři pro posilování, baviči, krupiéři z kasina, organizátoři túr, recepční ... Podle zaměstnanců si můžete udělat menší představu, jaké služby mohou hosté na palubě lodi, či v přístavu během dovolené, využít. Nebudu ale předbíhat. Během obsluhy si všímám v malém kulatém okně jídelny, že v plné rychlosti odplouváme do Karibiku. Vůbec necítím odjezd z přístavu. Během úklidu po večeři a prostírání na snídani ještě probíhají klasické zdravotní problémy při prvním pobytu na moři, kde se vše opravdu pravidelně lehce houpe. Jde jen o zvyk, pak je to bez problémů. Večer okamžitě usínám, zatím nejsem ještě aklimatizovaný na místní čas ...

Pokračování za týden.

(Jaroslav Hajný)