„Pěkný zážitek se pojí s Dádou, když jsem točila s Janou Hlaváčovou televizní film Ohnivé ženy. V jednom ze tří dílů jsem měla převlek za muže. Sama jsem si ho vymyslela a s maskérem jsme potlačili mé nejcharakterističtější obličejové rysy. Plné rty se zakryly plnovousem a knírkem, vlasy krátkou parukou. V pánském obleku jsem dokonce vypadala jako velmi drobný muž. Když jsem změnila mimiku tváře, hlas, gesta a chůzi, nikdo mě nepoznal. Včetně Zdeňka Podskalského, který Ohnivé ženy režíroval. Vyšla jsem si tedy v tomto přestrojení po televizních studiích na Kavčích horách, abych se trochu pobavila, a začala hlubokým hlasem tykat kolegům, kteří si mysleli, že jsem nějaký blázen, vyváděli mě ze studií a kanceláří. Bez hnutí brvou jsem to snesla, abych se neprozradila.

V jednom studiu točila i Dáda nějakou pohádku. »Přišel« jsem za ní a říkal, jak se mi líbí a málem si vysloužil pár facek za to, že jsem se po ní sápal. To už jsem nevydržela a svou totožnost odhalila. Dáda se smála a společně jsme se vyfotily v důvěrné pozici." Nevím, zda dostala od Felixe vynadáno, protože nikdy nikdo neuvěřil, že jsem to byla já, komu seděla na klíně." Tolik úsměvná vzpomínka Dagmar Havlové z knihy Fenomén Dáda, kterou právě vydalo brněnské nakladatelství Jota.

HOPR