Suzanne Nadine Vega se narodila v kalifornské Santa Monice 11. července 1959. Ve dvou letech se společně se svou rodinou přestěhovala do New Yorku a kromě krátkého návratu do Kalifornie v 11 letech v něm zůstala až dodnes. Vyrůstala jako nejstarší ze 4 dětí v hispánské čtvrti. Její matka (původem z Německa a Švédska) pracovala jako analytička počítačových systémů a její nevlastní otec Ed Vega působil jako učitel, sociální pracovník a spisovatel. Když rodiče nebyli doma, Suzanne se jako nejstarší musela starat o své dva mladší bratry a sestru. Ve svých 9 letech se dověděla, že Ed Vega není jejím pravým otcem a že její biologický otec rodinu opustil, když měla šest měsíců. To byl důvod k jakési krizi identity, která nakonec vyústila v opětné shledání s jejím pravým otcem o 20 let později.

Rodina měla vždy blízko k hudbě - oba rodiče hráli na kytaru a matka také na klavír. Suzanne se ve svých 11 letech začala učit hře na kytaru a od 14 let psala vlastní písničky. Její první veřejné vystoupení se uskutečnilo v kostelním suterénu 2. ledna 1976.

Vedle skládání hudby Suzanne projevovala zájem také o tanec a alternativní vyjadřovací prostředky. Jako teenager navštěvovala střední uměleckou školu, kde studovala právě tanec. Poté přešla na Barnard College za studiem anglické literatury a uvědomila si, že je zde mnohem svobodnější, než na hodinách tance, kde se musela řídit instrukcemi choreografa. Na rozdíl od svých spolužáků, kteří následovali poslední módní trendy, Suzanne byla tvrdohlavá a nenechala se jimi tolik ovlivnit. Ve svém pokoji hrála na kytaru a poslouchala své oblíbené desky od Leonarda Cohena, Laury Nyro a Paula Simona.

Ve svých 19 letech Suzanne navštívila svůj první rockový koncert - show Lou Reeda. Byla fascinována jeho písničkami, které reflektovaly život v Newyorských ulicích a s nimiž se mohla identifikovat. Navíc se jí zalíbilo, že Reedovy skladby se neřídí přesně těmi pravidly, bez kterých si hudbu neuměla dříve představit. "Poprvé jsem si uvědomila, že můžu napsat písničku pouze s jedním akordem a říct v ní všechno, co chci." Toto poznání ji velice ovlivnilo a další skladby, které složila, se od těch předchozích hodně lišily (např. Cracking).

Poté, co Suzanne absolvovala Barnard College, začala hledat místo, kde by mohla veřejně vystupovat a kde by našla sympatizující publikum. Po čtyři další roky vystupovala v různých kavárnách a klubech. Nakonec našla odvahu a dala svou demo nahrávku k dispozici Folk City a v roce 1980 zde měla své první placené vystoupení. Honoráře však byly malé, takže Suzanne musela hrát v noci, aby si přes den mohla přivydělávat jako úřednice v reklamním oddělení jedné vydavatelské společnosti a později jako recepční.

Ke konci roku 1981 skupina muzikantů ,včetně Suzanne Vega, založila The Co-Op (později známý jako FastFolk Musical Magazine) - časopis, který měl každý měsíc představit jednoho z účastnících se hudebníků. První číslo vyšlo v únoru 1982 a na desce přiložené k časopisu byla písnička "Cracking". Suzanne potom nahrávala pro Fast Folk v pravidelných intervalech až do roku 1984, kdy podepsala smlouvu se společností A&M. 28. září 1984 vychází v New York Times článek Stephea Holdena, ve kterém je Suzanne popsána jako "ten nejčerstvější a nejčistší nový hlas New Yorkské folkové hudební scény".

V dubnu 1985 vydala své debutové album, jehož producentem byl Lenny Kaye a její manažer Steve Addabo.Sbírka jejích vlastních písniček získala mnoho pochvalných hlasů od hudebních kritiků, kteří Suzanne začali označovat jako jakýsi předvoj nové generace písničkářek. Album získalo 11. místo na britské hitparádě a přineslo jí první hit "Marlene on the wall".

Vydání dalšího alba - Solitude Standing - bylo podpořeno obrovských úspěchem singlu Luka, napsaného z pohledu dětské oběti zneužívání. Píseň jí přinesla mnohá ocenění od organizací bojujících proti zneužívání dětí. Získala také nominaci na Grammy a cenu MTV za nejlepší video ženské interpretky.

V roce 1990 vychází album Days of Open Hand, spoluprodukované Suzanne Vega a Antonem Sanko. Tato deska se setkala se smíšenou reakcí kritiky - po stránce hudební byla více experimentální a oproti dvěma předchozím albům, které byly spíše reflexí vnitřního světa, se zaměřila na svět vnější. O rok později se dostavil obrovský úspěch, když tehdy málo známé britské remixové duo DNA vydalo bez svolení nahrávku Tom's Diner - skladby z alba Solitude Standing - poté, co jí přidalo taneční rytmus. A&M se rozhodla vydat Tom's Diner s požehnáním Suzanne. Skladba se na britských popových a tanečních hitparádách udržela několik týdnů.

V následujícím roce Suzanne zkompilovala Tom's Album, sbírku různých verzí skladby Tom's Diner, které dostala od svých fanoušků a muzikantů, jež k tomu povzbudilo experimentování dua DNA. Suzanne sama přidala dvě verze Deadicated a začala pracovat na svém novém albu 99,9°F, které bylo vydáno v polovině roku 1992. Desku produkoval bývalý manžel Suzanne Vega Mitchell Froom a po stránce technické bylo album přínosnější než předcházející desky. Spoléhalo se v něm spíše na bicí a více přístupné popové a techno prvky. Koncertní vystoupení zahrnovala Woody Guthrie Tribute v New Yorku a dobročinné vystoupení pro Italy's Berloni Foundation, organizovanou Lucianem Pavarottim v Miláně na pomoc pacientům trpícím leukémií. Suzanne Vega objížděla turné 1993 s albem 99,9°F a objevila se také na benefičním koncertu pro Amnesty International v Londýně. Začala spolupracovat s pracovní skupinou Amnesty International podporující děti.

Od té doby se na trhu objevila celkem 4 alba. První vyšlo v roce 1996 pod názvem Nince objects of desire, o 4 roky později vychází výběr Tried and True (The best of). V roce 2001 Vega vydává novinkové album Songs in red and gray a v roce 2003 se na pultech objevuje opět výběr největších hitů s názvem Retrospective: The Best of Suzanne Vega.

Koncem roku 2007 podepsala Suzanne Vega exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Blue Note, a pod křídly nového vydavatele spatřila světlo světa v roce 2007 nová deska Beauty & Crime, která se záhy dostala do povědomí široké veřejnosti.

SNy